Milan Magni: krajina - moře
Martina a Anna Magni jako hosté
Městská galerie Hasičský dům,
náměstí Zachariáše z Hradce 122, Telč
24. dubna - 30. června 2025
otevřeno úterý - neděle 10.00 - 12.00 a 13.00 - 17.00
vernisáž 24. dubna 2025 v 16.00 v Městské galerii Hasičský dům
úvodní slovo evangelický farář Štěpán Hájek
program - Žaneta Vítová (akordeon)
5. června 2025 v 16.00 komentovaná prohlídka spojená s degustací moravských vín
Muzeum Vysočiny Jihlava, pobočka Telč,
Špitální 44 a 46, Telč
5. června - 6. července 2025
otevřeno úterý - neděle 9.00 - 12.00 a 13.00 - 17.00
vernisáž 5. června 2025 v 18.00 muzeu Vysočiny na Starém Městě
úvodní slovo autor
program - M. Svobodová a žáci hudebního oboru ZUŠ Telč
O výstavě
Milan Magni (1960), potomek kdysi bohatě rozvětvené rodiny s italskými kořeny, která hrála významnou roli ve společenském životě Telče, je všestranný autor, jenž se kromě malby a kresby věnuje také grafice, pracuje s keramikou a dřevem a právě letos vydává svoji již třetí sbírku autobiograficky laděných povídek. V jarních měsících roku 2025 bude prezentovat svoji tvorbu v Telči na výstavě nazvané KRAJINA – MOŘE, a to hned na dvou místech: v Městské galerii Hasičský dům a v Muzeu Vysočiny na Starém městě. Jako hosté budou na výstavě zastoupeny také jeho manželka Martina a dcera Anna, které, jak je v této rodině tradicí, jsou také výtvarně aktivní. S výstavou v Telči spojuje Milan Magni svůj návrat do míst, kde prožil část svého dětství a absolvoval zásadní (ač neformální) lekce výtvarné tvorby v dílně/ateliéru svého dědy Slávy.
V dubnovém čísle Telčských listů (TL 4/2025) Milan Magni o výstavě uvádí:
Právě tehdy, v tom blaženém čase dětství a pod vlivem dědy se formoval můj vztah k výtvarnému umění, které jsem dále rozvíjel studiem na brněnských školách a po roce 1989 na stážích a tvůrčích pobytech v zahraničí a kterému se věnuji dodnes. V telčské „hasičárně“ i v muzeu na Starém městě budu vystavovat sérii obrazů inspirovaných malebnou krajinou jihozápadní Vysočiny, krajinou s otevřeným horizontem, ve které se ve vodních plochách rybníků zrcadlí nebe, a tak připomíná moře, živel mně blízký, kterého jsem si bohatě užíval při svých pobytech v zahraničí. Jsou to práce z let 2017-19, které jsem ještě nikdy nevystavoval a doplním je keramickými a dřevěnými skulpturami. Manželka obohatí instalaci svými veristickými studiemi objektů a dcera se představí obrazy, inspirovanými zanikajícím světem periferie.
Výstavu, kterou jsem pro Telč připravil, tak věnuji svým předkům, kteří se vesměs všichni nějakým způsobem výtvarně projevovali, a především svému báječnému dědovi, který si bohužel po roce 1948 užil zplna nepřízně doby. Doufám, že to pro něj bude jistá satisfakce: ano, my „Magnové“ (jak nám naši spoluobčané v Telči říkali) jsme stále tady a ke svému městu se hlásíme.
O autorech
Milan Magni (1960)
žák Miroslavy Štolfy a Leonida Ochrymčuka, věnuje se vedle malby také kresbě, grafice, pracuje s keramikou i dřevem. Ve svých obrazech vychází ze smyslové zkušenosti, která je v průběhu malířského procesu transformována v často zcela abstraktní formu. Autor ve svém expresivním projevu usiluje o zachycení toho, co pro něj znamenají obecně platné přírodní (pra)formy, jež on sám vnímá jako nositele zdrojů kosmické (pra)energie. Jeho tvorba je charakterizována intuitivním a spontánním přístupem, který prostřednictvím výrazného malířského rukopisu – v kontrastu s abstraktními geometrizujícími formami – promlouvá jednoduchým a výtvarně čistým jazykem. Pastózní malba kombinovaná s lazurním vrstvením bohaté škály barev, hra s efekty a odlesky pak při práci s řadou technik svědčí o všestranném využívání malířského řemesla a vypovídají o autorově zaujetí pro experiment.
Soňa Novotná, 2024
Martina Magni (1962)
působila dlouhé roky na Základní umělecké škole v Kuřimi, kde realizovala s dětmi i dospělými mnoho výtvarných projektů, nyní se věnuje pouze vlastní tvorbě. V ateliéru ve Svatoslavi, kde žije už 18 let se svým mužem, malířem Milanem Magni, teď kreslí a maluje chleba, brambory, zvadlé a uschlé květiny, prázdné číšky po vypadnutých žaludech… Tyto prozaické až banální objekty každodenní reality ji výtvarně přitahují: své modely nechává oblévat přirozeným světlem a zobrazuje je kresbou i malbou veristicky, s až naturalistickou posedlostí. Používá metodu barevných posunů a zvětšování, takže výsledkem jsou někdy jakési až surreálně působící objekty (krajíc chleba) ukotvené pevně v abstrahovaném prostoru, jindy zase její modely ožívají a svými chapadlovitými výhonky (klíčící brambory) odkazují k fantastickým vizím H. Bosche. V poslední době pracuje s lapidárním textem, který kombinuje se „staromistrovsky“ zobrazenými, poeticky působícími předměty (dětské botičky, rybí měchýře...), parafrázujíc tak tvorbu René Magritta.
Hana Fadingerová, 2024
Anna Magni (1981)
je krajinářská architektka, která se kromě své profese věnuje i volné tvorbě; fotí, kreslí a především maluje. V okolí svého bydliště, v jižní části brněnské periférie, ji upoutaly rozpadající se opuštěné skleníky volně prorůstající náletovými dřevinami a měnící tak dříve zkultivovaný prostor zpátky v divočinu. Práci na svém cyklu kreseb a maleb nazvaném lapidárně Skleníky započala tradičně: pořídila fotografie, pak kreslila, součástí projektu byl i archivní výzkum minulosti této lokality. Více než samotná příroda v podobě expanzivně bující vegetace, ji zaujaly prostory a objemy budov skleníků: jejich tak trochu dystopickou architekturu podává rafinovanou škálou barevných harmonií (něžně růžová, syté okry, průzračně azurové odstíny...). S touto lyrickou vrstvou citlivě promalovávané barvy ale kontrastuje pevná formální architektonika, která poeticky působící barevnost nejen kompozičně, ale i obsahově vymezuje. Tím vším se Anna Magni řadí mezi originálně myslící „krajináře“ a na současné výtvarné scéně se její práce řadí na jednoznačně vymezenou – i když solitérní – pozici i navzdory tomu, že své výtvarné počiny považuje za téměř soukromou záležitost.
Hana Fadingerová, 2025
Telč